O mně

Dobrý den, jmenuji se Jan Flégl.

Narodil jsem se jednoho krásného podzimního dne roku 1979 nedaleko lesa Řáholce, v malebné oblasti Jičínska v Podkrkonoší.

Do vínku mi sudičky nadělily velkou citlivost. Velká citlivost je velkým darem, ale někdy i opakem, pokud ji správně neintegrujeme do svého života. Díky tomu dokážu vnímat lidi, věci, situace i místa jinak.  

Od dětství mám velkou vášeň pro zvuky. Už ve školce mě fascinovaly zvuky rozličných hudebních nástrojů - bubínků, tamburínek, dřívek, xylofonů … Neustále jsem si broukal a vydával nějaké zvuky, tehdy jsem ještě nechápal proč. Až o mnoho a mnoho let později mi došlo, že tímto mým broukáním jsem si vlastně ladil své vibrace, že zvuk mi pomáhal zklidnit se a naladit se na můj vnitřní svět.

Byl jsem unešený zvukem klavíru a akordeonu. Když jsem přešel ze školky na základní školu, kde jsme se učili noty, nikdy mi to nešlo. Prostě mi to nenalezlo do hlavy. A právě proto jsem se nikdy nenaučil na tyto pro mě nádherné nástroje hrát. Ale kdo ví? Příběh zatím nekončí.   

Někdy okolo patnáctého roku mého života jsem se začal zajímat o relaxační hudbu z východu. Začal jsem sám svou cestou zkoumat meditaci skrze zvuk. Pamatuji, jak jsem si začal chodit kupovat tehdy první kazety s nahrávkami Tai Chi do malého krámku s knihami na rohu křižovatky. Je tam dokonce dodnes. Postupně mě začaly oslovovat více a více tóny indických sitárů, japonských fléten, arménského duduku, tibetských mís a dalších přirozeně znějících hudebních nástrojů.

Hudba a zvuky se mým životem táhly i nadále jako tenká Ariadnina nit i přesto, že mi do života vstoupila má druhá velká vášeň a tou byla cukrařina. Vystudoval jsem tento obor a naplno se mu věnoval zhruba do mých třiceti. 

Krátce po třicátém roku života si mě opět našly tibetské mísy. Při návštěvě léčitelky Ireny v Praze jsem vzal do ruky tibetskou mísu, kterou tam nechal na prodej její kamarád Ríša a zkusil ji rozeznít. Pamatuji si dodnes, jak mé srdce poskočilo nadšením. Oči vylétly snad až na vrch hlavy z úžasu toho zvuku a ve mně zaznělo … "Ty chci zase mít!". Záměr se plnil velmi rychle. Na jednom veletrhu v Praze, si mě brzy našla moje první tibetská mísa s krásným gravírováním a vyrytými posvátnými slabikami ÓM, Á, HÚM. Zanedlouho k první míse začaly přibývat další a sada se rozšířila také o paličky, tibetské zvonky Dilbu a další nástroje. 

Na jednom festivalu v Brně jsem shlédl ukázku terapie s tibetskými mísami v podání Jany Misky Remerové a naprosto mě to uchvátilo. Paní Jana tehdy předváděla na přítomném modelovi vycinkání meridiánů tibetskou mísou. Začal jsem poté intuitivně sám zkoušet terapie s mísami na přátelích, kteří z toho byli nadšení. 

Probudila se ve mně velká touha pomáhat. A tak jsem začal být životem připravován, aniž jsem to tušil. Dlouho mě mrzelo, že mě okolnosti nechtějí pustit k tomu, abych mohl pomáhat. Čas plynul a já se učil a dělal jsem cukrařinu, kterou jsem miloval. Až teprve nedávno jsem dokázal poděkovat za celé ty roky přípravy. Uvědomil jsem si, že bylo potřeba nejprve mnohé prožít a pochopit.  

Čím víc jsem na své cestě učení poznával a objevoval, tím jsem měl větší pocit, že toho ještě spoustu neumím. Neměl jsem odvahu k tomu, abych představit Zvukovou lázeň v mém podání širšímu okolí. Stalo se tak až na podzim roku 2021 díky popostrčení od kamarádky a terapeutky Jitky, kdy mi po jedné terapii říká … "A začneš dělat terapie mísami pro lidi". Vypsal jsme první termín terapií v Táboře a pro Zvuková lázeň – harmonizace tibetskými mísami – to byl pomyslný "Start!". Na počátku roku 2022 během měsíce vznikly internetové stránky, na kterých teď čtete tento příběh. Postupně prochází vývojem stejně tak jako já.  

Díky úžasným snímkům od skvělé fotografky Míši Krafkové - https://www.michaelakrafkova.cz/ se stránky rozzářily. Na focení jsem čekal skoro rok a vyplatilo se. Míši, moc za vše děkuji.

Zvuková lázeň - harmonizace tibetskými mísami - není něco co bych vymyslel. Práce se zvukem je ve východních učeních známá a praktikovaná již tisíce let. Zvuková lázeň v této konkrétní podobě se mi odkryla postupně během let praxe. Já jsem jen zprostředkovatelem a snažím se ji předávat v co nejčistší podobě Vám, abyste i Vy mohli zažít tu krásu bezčasého plynutí v hlubinách bytí tady a teď sami v sobě.

Děkuji Vám všem, že se s Vámi a od Vás mohu i nadále učit.

Těším se na souzněnou s Vámi, Honza.