Cesta malých kroků

   Kolikrát v životě zanedbáváme sami sebe a neplníme si své sny, protože máme pocit, že na to není dost času? Že vše ostatní je důležitější? Já to znám moc dobře a uvědomuji si, že mantra "jednou" mě provází životem víc, než bych si přál.

   A proto se učím objevovat Cestu malých kroků.

   Prvním malým krokem je, najít si kousek času pro sebe a zamyslet se, co jsou moje TOP témata života. Pět bohatě stačí, po čase si je mohu změnit. Těchto pět svých priorit si napíšu někam, kde je často vidím. Když jdu něco dělat, ptám se sám sebe ... "Jak to, co zrovna dělám, podporuje moji TOP 5?" Je jasné, že jsou v životě věci, které prostě musím udělat, ale právě toto mi pomůže lépe přemýšlet o mém čase, který tady v tomto fyzickém těle není nekonečný. Jako každý se snažím si to nepřipouštět, ale zároveň si velmi dobře uvědomuji, že právě pomíjivost, a téma smrti můj život neskutečně oživuje. Pomáhá mi to vážit si každého okamžiku, každého nádechu a výdechu, každého úderu srdce. Protože dokud moje srdce bije, znamená to i NADĚJI. Naději, že mám šanci něco změnit. Změnit sama sebe na svou lepší verzi.

   Druhým malým krokem je, napsat si seznam toho, co za celý den dělám. Včetně koukání do mobilu, s kým se stýkám, a třeba i jaká témata spolu probíráme. Je dobré se i podívat, zda mě tyto rozhovory, a čas tím strávený v něčem podporuje, nebo mi naopak ubírá energii. Poznám to velmi snadno. Když schůzka nebo hovor skončí, zda se cítím být nabitý, obohacený a motivovaný, nebo zda se cítím být bez energie a vyčerpaný.

Pokud chci být ještě víc pečlivý, poznamenám si čas, který každé dané činnosti věnuji. Jedna věc je o věcech přemýšlet, ale tím, že si to napíšu, to získává další rozměr a hloubku. Najednou to vidím mnohem jasněji. Nemusím to dělat takto každý den, ale je dobré si pár dní takto poznamenat pro lepší přehled. Získám tím takovou malou a velmi cennou inventuru o investici svého času a energie.

   Třetí malým krokem je, darovat si každý den kousek času sám sobě a být k sobě o trochu laskavější. Já miluji cestu zvuku a pro mě to třeba znamená, že mám na stole položenou píšťalku, tak si ji vezmu a párkrát si písknu. Nebo mám kousek opodál položenou brumli a párkrát si drnknu, nebo si několikrát "zaprdím" do didgerida. Tím si postupně buduji návyk věnovat se věcem, které mám rád. A časem se objevuje i víc prostoru, protože vidím, že to jde. To samé je třeba i s cvičením. Začnu s pár cviky každý den nebo přidám chvilku svižné chůze. V těle se rozproudí energie a já cítím, že tomu chci věnovat víc času, protože se najednou cítím lépe.

Když jdu večer spát, neběží mi hlavou kritická výčitka ... "Zase jsi se celý den věnoval jen povinnostem, ale čas pro své radosti sis neudělal." Protože mozek nerozlišuje, jestli jsem se radosti věnoval hodinu, nebo pár minut. Prostě ví, že ta radost tam dnes byla.

   Čtvrtý malým krokem je DĚKUJI, projevím vděčnost za vše, čeho se mi v životě dostává. Za to "dobré" i to "špatné", protože jedno by nebylo bez druhého. Snažím se vidět nepatrné maličkosti, které považuji samozřejmost. Ráno, když vstávám a vidím první paprsky slunce, čistá voda tekoucí z kohoutku, pohodlná postel na spaní, jídlo, mír, zdraví ... Učím se děkovat a tím do života přitahovat víc krásných okamžiků, lidí, věcí ...

   Až si zase budeme sami sobě říkat "Až jednou", zkusme si uvědomit, že to jednou už nemusí být. Už nemusíme dostat šanci jít stejnou cestou, potkat ty samé lidi, které jsme ještě před chvílí viděli. Proto milujme, říkejme, co cítíme, že potřebujete říct. Najděme si chvilku na to, co máme rádi a na ty, které máme rádi. Omluvme se, pokud jsme někde šlápli přes čáru. Zkusme najít odvahu vyslovit, "Mám Tě rád", "Děkuji za vše", "Vážím si tě" nebo třeba obejmout.

   Přeji ať se vám Cestou malých kroků jde s lehkostí a radostí

Omlouvám se, pokud nejsou tyto řádky slohově bohaté a neplynou jako slova básníků. Snad vám tyto řádky umožní se na chvíli zastavit a zamyslet se. Pokud ve vás vyvolají alespoň malou touhu něco změnit, je má radost a vděčnost o to větší.